Počátky organizovaného učňovského školství v našich zemích začínají v 2. polovině 19. století. Výchovu řemeslnického dorostu si původně zajišťovaly jednotlivé řemeslnické cechy, jejichž existenci ve Frenštátě máme doloženu od 16. století. Cechovní zřízení však postupem doby upadalo, protože bylo rozleptáváno zevnitř zámožnějšími mistry, které cechovní pořádky omezovaly v podnikání. Nový živnostenský řád z 20. 12. 1859 staré cechy úplně zrušil a dnem 1. 5. 1860 byla prohlášena svoboda živnostenská, dle níž směl každý provozovat živnost kdekoliv a kdykoliv, pokud platil daně. Klamavý liberalismus se ale zdaleka neosvědčil, takže v roce 1883 byl vydán “Obnovený řád živnostenský”.
V tomtéž roce bylo ve Frenštátě zřízeno “Společenstvo živností svobodných a koncesovaných” a svůj vlastní spolek si zřídili obuvníci. Veškerá výchova dorostu ale i tak zůstávala na bedrech mistrů. Taková situace byla nevyhovující a vzdělávání řemeslnického dorostu bylo třeba postavit na pevný základ tím spíše, že většina učňů měla pouze základní vzdělání, nebo nanejvýše čtyři třídy měšťanské školy.
Na počátku ledna 1896 se proto obrátilo představenstvo společenstva živností na obecní úřad s dotazem, jaké kroky hodlá podnikat pro zřízení pokračovací školy. K tomuto účelu také společenstvo odvedlo 50 zl. obecnímu výboru.
Účelem nově zřizovaného ústavu bylo poučovat teoreticky a pokud možno i prakticky učně a pomocníky o předmětech uměleckého a technického průmyslu a obchodu, které by jim byly prospěšné při výkonu živností. Škola pokračovací měla mít I. a II. ročník. Vydržována měla být subvencemi c. k. ministerstva vyučování, zemským fondem, obchodní a průmyslovou komorou v Olomouci, živnostenskými společenstvy a městskou obcí ve Frenštátě. Školu měl spravovat školní výbor, který se měl skládat ze starosty města jako předsedy a ze tří volených členů. Náplň učební osnovy byla schválena v zasedání obecního výboru 21. srpna 1896, na škole se mělo vyučovat počátkům kreslení od ruky, geometrickému rýsování a počátkům měřictví, rýsování pro řemesla stavitelská, rýsování pro řemesla mechanicko-technická, kreslení pro řemesla umělá a drobná, písemnostem, živnostenským počtům a živnostenskému účetnictví.
Jednání o zřízení školy s vyššími státními úřady se neminulo úspěchem. Ministerstvo kultury a vyučování výnosem č. 12761 ze dne 3. 7. 1897 povolilo zřízení Průmyslové školy pokračovací. Vyučování bylo zahájeno dne 17. října 1897 v místnostech tehdejší tkalcovské školy, jejíž ředitel se stal i ředitelem nově zřízeného ústavu.
Slavnost otevření průmyslové pokračovací školy byla odbývána dne 17. října 1897 za přítomnosti frenštátského starosty Eduarda Hergráta, místoděkana P. Ignáce Běčáka, členů školního výboru, zástupců živností a mnoha dalších, včetně nově zapsaných žáků. Slavnost začala bohoslužbou, po jejímž skončení se žáci odebrali do školní místnosti v budově tkalcovské školy, kde se ujal slova pan starosta Eduard Hergát. Ve své řeči poděkoval vládě za laskavé povolení školy, čímž bylo vyhověno dlouholetému přání frenštátského živnostnictva. Slova uznání sklidil i okresní hejtman K. Spengler za prokázané ochotné služby při zřizování školy. S projevy vystoupili místoděkan Ignác Běčák a pan Jan Pauček, místopředseda společenstva živností. Celou slavnost ukončilo sborové trojí provolání slávy Jeho Veličenstvu císaři.
Ve dnech 4. až 15. října 1897 proběhl zápis do 1. třídy. Zprvu se přihlásilo 67 chlapců, v průběhu školního roku přistoupilo dalších 84 žáků. Pro tak velký počet žactva ale nedostačovala jedna místnost, proto bylo na poradě školního výboru dne 23. října 1897 usneseno, aby žáci byli rozděleni na dvě oddělení.
Protože škola neměla vlastní učitelský sbor, byla výuka zajišťována učiteli z jiných ústavů. Správcem školy byl František Buzek, který vyučoval 3 hodiny týdně kreslení a rýsování ve II. oddělení, v I. oddělení vyučoval tento předmět Jiří Felix, učitel na měšťanské škole. Písemnosti měl v I. a II. oddělení na starosti Felixův kolega Václav Kozel. Počty vyučoval rovněž v obou skupinách po 4 hodinách týdně Konstantin Zroubek, učitel obecné školy. Jednu hodinu náboženství týdně měli na poloviny rozdělenu kaplan P. Rudolf Bajar pro I. oddělení a kaplan P. František Pochyla, který učil náboženství ve II. oddělení.
Zajímavé je sledovat proměny struktury skladby zastoupení různých oborů v průběhu delšího časového úseku. V prvním školním roce se na škole učili 4 klempíři, 1 sklenář, 5 zámečníků, 1 kolář, 1 kovář, 1 malíř pokojů, 1 řezbář, 12 truhlářů, 1 dýmkař, 1 natěrač, 1 barvíř, 1 koželuh, 3 kupci, 11 pekařů, 4 řezníci, 8 krejčích, 22 obuvníků, 2 sedláři, 2 tkalci, 1 kominík a 1 stavitelský praktikant.
První školní rok 1897/98 byl ukončen mší svatou v neděli 1. května 1898. Klasifikováno bylo 50 žáků, 16 žáků v průběhu školního roku vystoupilo. Se zakončením školního roku byla spojena veřejná výstavka žákovských prací ve školních místnostech, která trvala od 9 do 12 hodin dopoledne. Nejpilnějším žákům byly zároveň udíleny odměny, sestávající z poučných knih, načež byla žákům rozdána vysvědčení.
První rok existence školy za sebou nechal následující bilanci. Náklad na vydržování školy činil v občanském roce 1897, t.j. od října až do prosince 308,78 zl., mimo otop a světlo. Na uhrazení nákladů bylo poskytnuto Průmyslové škole pokračovací frenštátskou občanskou záložnou od obce města Frenštátu 200 zl. a od Společenstva řemeslných živností 50 zl. uložených i s úroky, celkem 262,80 zl. Od moravského zemského sněmu za poslední čtvrtletí roku 1897 přišlo 50 zl. Náklady na otop a osvětlení školních místností byly uhrazeny z obecních důchodů města.
Provoz školy zajišťoval školní výbor, sestavený podle stanov, které ministerstvo schválilo 3. 7. 1897 pod č. 12761. Následující léta ukázala, že vydržování školy nebude jednoduchou záležitostí. V hospodaření školy vznikl záhy nekrytý schodek, zprvu sice drobný, nicméně stále vzrůstající. V roce 1902 činil 62 zl. 23 hal., v roce následujícím už činil 101 zl. 43 hal. V dubnu 1905 se situace kolem schodku dostala i na přetřes porady učitelského sboru. Jan Franc učinil návrh “by se hledělo, aby již ta žebrota finančního stavu při pokračovací škole se odstranila a aby se faktoři k tomu povolání činili o zvýšení subvencí”. Ředitel školy slíbil vznést požadavek u školního výboru, aby podnikl patřičné kroky u zemského výboru i živnostenských společenstev k zvýšení subvencí, neboť schodek je přes veškeré šetření čím dál tím větší.
Problémy se zajišťováním finančních prostředků vzrůstaly rok od roku. Za 2. pololetí 1913/14 už nebylo možno vyplatit učitelům plné honoráře, ale pouze asi 70 %. část. Na konci roku 1914 pak měla být situace ještě horší, protože bylo nutno otevřít celou pobočku ve II. třídě, čímž by přibyly 4 vyučovací hodiny ke stávajícím 20 hodinám týdně.
O své se hlásil nejen provoz školy, ale i učitelé. Již na sklonku prosince 1899 sliboval ředitel a správce školy, že vymůže u školního výboru zvýšení úvazku (tj. remunerovaných hodin). V březnu 1902 navrhl učitel Franz, ať se učiní příslušné kroky, aby remunerace byla zvýšena na 1, 25 zl. za hodinu, což bylo sborem schváleno. V září 1911 se učitelé znovu usnesli podat školnímu výboru návrh na zvýšení odměn na základě usnesení c. k. ministerstva veřejných prací z 24. října 1909 se zpětnou platností od r. 1911/ 1912. Dne 6. 11. 1911 sděloval ředitel výsledek žádosti: školní výbor sdělil svou ochotu, aby učitelskému sboru bylo v krátké době vyhověno, ale pro tento školní rok pro nepříznivé finanční poměry to není možno. Učitelé se pak usnesli, že polovinu školního roku budou učit za odměnu stávající, od 15. ledna 1912 však budou trvat na svém požadavku, tj. že remunerace jim zvýšena bude. V případě nevyhovění žádosti vzdají se ihned vyučování až do doby zvýšení remunerace. Tento postup už přinesl výsledky, 12. ledna 1912 mohl ředitel Oktavián Svoboda sdělit, že zatímně byly zvýšeny odměny z 8 K týdně na 10 K a v přípravce z 6 K na 8 K týdně. Zvýšení však nebylo definitivní a přes urgence nebyla otázka remunerací do vypuknutí 1. světové války rozhodnuta.
Ani s učni nebylo lehké pořízení. Už v listu ze 7. dubna 1898 si správce školy František Buzek stěžoval, že se velmi často stává, že učni se vymlouvají, aby pokračovací školu nemuseli dále navštěvovat, že jsou vyučeni. “Následkem toho žádá nížepsaná správa školy, aby p. předsedové společenstev živností sobě neobtěžovali jména těch učňů, kteří list za vyučenou během tohoto roku obdrželi, správnímu školnímu výboru laskavě předložiti”. Na základě vypracovaného seznamu byli pak předvoláni ti mistři, jejichž učňové pokračovací školu navštěvovali velmi nedbale.
Organizačně souvisela se školou a jejím významným zařízením byla učňovská besídka, v níž učňovský dorost nacházel příležitost k ušlechtilému a pedagogicky řízenému využití volného času. Byla založena 9. 5. 1909. Jejími správci bývali ředitelé a učitelé školy. Besídka vyvíjela činnost přednáškovou, divadelní, sportovní, taneční, hudební a recitační. Za první světové války byla její činnost zcela utlumena.
Není bez zajímavosti, že počáteční léta školy jsou spojena se známým frenštátským lékařem- lidumilem, MUDr. Břetislavem Kalandrou. Na podzim 1904 se s nevšední ochotou ujal vyučování zdravovědy v obou ročnících. Jeho cit pro sociální problematiku a levicové smýšlení se odrazily i v jinak strohých aktech konferenčních protokolů. Ke dni 20. 12. 1905 se můžeme dočíst: “Provedena klasifikace učňů obou ročníků. Známky z mravného chování, prospěchu a návštěvy školní zaneseny do třídní knihy. Při tom konstatuje sbor učitelský po návrhu p. Dr. Kalandry, že prospěch v učení u některých žáků je velmi slabý, jelikož někteří mistři učně své značně vykořisťují prací noční. Mnozí učni přijdou do školy znaveni nočním bděním a prací, škola slouží jim více k odpočinku, není tudíž divu, že prospěch v učení nerovná se námaze učitelově”. Působení MUDr. Kalandry ve Frenštátě skončilo v roce 1912, kdy se přestěhoval s rodinou do Vsetína, kde získal konkursem místo městského lékaře.
Začátek první světové války postavil otázku bytí či nebytí školy do jasného světla. Ministerstvo veřejných prací výnosem ze dne 6. srpna 1914 oznámilo, že subvence pro živnostenské školy pokračovací rozhodně nemají být očekávány. Moravskému místodržitelství v Brně pak bylo ministerstvem poukázáno, aby od vyplácení subvencí upustilo. Na základě výnosu místodržitelství ze 14. srpna 1914 pak 17. srpna 1914 okresní hejtmanství v Místku doporučovalo školnímu výboru, aby školní rok 1914/ 1915 nebyl prozatím zahájen.
Učitelé ale projevili ochotu vyučovat i za těchto podmínek. Školní rok byl zahájen 1. února 1915 a vzhledem k abnormálním poměrům skončil 30. května. Až do konce války pak byl otevírán pouze jeden ročník. V roce 1916 byly vydány nové učební osnovy, které rozšířily vyučování o nové předměty - zbožíznalectví oděvnické a kupecké, obchodní kalkulaci a občanskou nauku. Teprve těsně před skončením války na poradě z 30. 9. 1918 oznámil ředitel školy Jindřich Závodský, že školní výbor se usnesl otevřít ve školním roce I. i II. ročník.