Stav školy těsně po osvobození zachycuje zpráva ředitele školy Tomáše Zichy zemské školní radě. Sokolovna, obsazená od srpna 1944 wehrmachtem, byla po osvobození škole 8. 5. 1945 vrácena, pak však zajištěna pro běžence a milici, takže definitivně byla přidělena škole až 14. května. S tělovýchovnou jednotou Sokol byla uzavřena dohoda o užívání do konce školního roku 1944/ 1945. V sokolovně byla kancelář ředitele, sborovna a 3 dobře zařízené učebny. Další učebny měla škola v domě čp. 435, 640, v čp. 1018 byla truhlářská dílna a v čp. 212 jedna místnost pro obuvnickou dílnu.
Zařízení se zachovalo v neporušeném stavu, nejcennější bylo vybavení mlynářské laboratoře, které bylo uloženo u ředitele a ve mlýně Jana Davida, zařízení obuvnické dílny uschoval u sebe Jindřich Ježíšek. Horší už byl stav sbírek. Zákopníky a vojáky bylo v sokolovně poškozeno několik diagramů a dalších vyučovacích pomůcek. Bez poškození vyvázly učitelská i žákovská knihovna, byly pouze vyřazeny závadné knihy, tj. knihy doporučené protektorátním ministerstvem školství.
Dne 18. května 1945 se konala mimořádná porada učitelského sboru v kanceláři školy. Členové učitelského sboru se usnesli vyslovit řediteli školy Tomáši Zichovi jednohlasně důvěru, protože po dobu své ředitelské působnosti na škole nikdy nezavdal nejmenší příčiny k podezření z politického nacismu a neprojevoval souhlas s německým hitlerovským režimem.
Po osvobození se především radikálním způsobem obměnil učitelský sbor. Odcházeli zvláště mladší učitelé, kteří většinou vyučovali němčinu a škola pro ně byla pouze dočasným působištěm. Ke 24. 5. 1945 odešel Artur Michna jako suplent na obecnou školu do Trojanovic. Ke dni 31. 5. 1945 odešli Ing. Jan Břežek a Božena Kramolišová – Pavelková, na konci srpna odešli Dušan Zbavitel (dnes známý hindolog), Svatopluk Kozelský, Pavel Parma, Pavel Petr. Rovněž na nejvyšším postu ředitele školy se rýsovala změna. Tomáš Zicha již v červenci ohlašoval svůj záměr odejít na učitelské místo ve Frýdku nebo do Ostravy a přenechat “slasti ředitelské mladším neopotřebovaným silám”. Byl však povolán na vyšší místa, výnosem z 28. 7. 1945 byl pověřen jako zástupce ministerstva školství a osvěty jednáním o zajištění majetku bývalých německých učňovských škol v pohraničí Moravy a Slezska. Dne 2. srpna proto předal správu školy učitelům Sedláčkovi, Krestlovi a Ježíškovi. Vzhledem ke své funkci už Zicha školu nemohl dále řídit, a proto 12. 9. 1945 na mimořádné poradě seznámil své kolegy s novým ředitelem Miroslavem Baštářem.
Radost z nově nabyté svobody byla na škole již záhy zkalena. Vinu na tom nesla učňovská škola ve Frýdku, na niž byli převedeni učni oboru řezník- uzenář a proti předpisům tam proběhl dokonce zápis obuvnických učňů. Způsob jednání frýdecké školy charakterizoval frenštátský školní výbor jako “zákeřný a nemužný”. Budoucnost frenštátské učňovské školy tak byla ohrožena a školní výbor inicioval u obchodní živnostenské komory v Olomouci poradu o perspektivách učňovského školství ve Frenštátě.
Ve školním roce 1946/ 47 byla škola zásadním způsobem reorganizována. V rámci reorganizace učňovského školství byla při Základní odborné škole ve Frenštátě p. R. zřízena ministerstvem školství a osvěty dvě oddělení tříměsíčních odborných škol s každodenní docházkou. Oddělení mlynářské bylo zřízeno výnosem ministerstva ze dne 25. listopadu 1946, oddělení obuvnické výnosem ze dne 14. prosince 1946. Později bylo otevřeno třetí oddělení – pekařské. Zrušeno byla oddělení sedlářské, truhlářské, kovodělné a dámské krejčové.
Výrazné obměny učitelského sboru přinesl školní rok 1947/ 48. S platností od 15. 11. 1947 byli přijati František Juříček, Vilém Frontz a k 1. 5. 1948 Miroslav Pustějovský, všichni techničtí úředníci fy MEZ. Na školu se vrátil znovu Tomáš Zicha. Po zrušení inspektorátu ZOŠ v Opavě byl Zicha ustanoven výnosem z 29. 12. 1947 ředitelem ve Frenštátě a bývalý ředitel Baštář byl přeložen na ZOŠ do Krnova. Počátkem roku 1948 bylo přikročeno k adaptaci třetí budovy na zřízení internátu pro mlynářské učně, pekaře a obuvníky. Prozatím byl domov mládeže v provozu v budově p. Krmáška čp. 1018 a v budově p. Petra čp. 733. Šlo ale o pouhé provizorium. Proto škola přikročila k rozhodnutí vybudovat nový domov mládeže, v němž by byly vedle pokojů také studovna, klubovna a koupelna. Dne 27. října 1948 složili učni slavnostní slib, v němž se zavázali zasadit se všemi silami o co nejrychlejší výstavbu domova mládeže.
V květnu 1948 se dostává na přetřes i stavba školy. Na urychlenou výstavbu nebylo ovšem valné naděje, do cesty se stavělo mnoho překážek především finančního rázu a také nedostatek materiálu. Nebylo ani jasné, které živnostenské obory budou ke škole trvale připojeny. Teprve v srpnu 1948 byly výnosem ministerstva školství upraveny obvody odborných oddělení pro učně obuvnické a svrškářské, jejichž zřízení bylo povoleno ministerstvem již v prosinci 1946.
Tyto slibné náběhy přerušila vyšší moc, která do osudu školy zasáhla způsobem znamenajícím faktickou likvidaci učňovského školství ve Frenštátě. Koncem února 1950 bylo zrušeno oddělení obuvnické a pekařské. Až do konce června 1950 zbylo při škole z tříměsíčních oddělení pouze oddělení mlynářské. Ale i to záhy zaniklo, neboť v roce 1951 přetáhl Frenštátu středisko mlynářských učňů Kojetín. Učňovské školství nakonec zachránil n. p. MEZ, jemuž se podařilo přesvědčit místní činitele na MNV a ONV, že potřebuje budovu pro své nově budované středisko pracujícího dorostu.
Teprve v roce 1951 tak bylo ukončeno půlstoleté provizorium a frenštátská ZOŠ získala tolik potřebnou vlastní budovu. Na základě plánů architekta Aleše Parmy z března 1950 byla pro školu adaptována bývalá tovární budova Leopolda Pustky čp. 1052 v Markově ulici. Národní podnik MEZ měl v budově od 1. 9. 1951 do 30. 6. 1952 k dispozici základní odbornou školu pro obory elektromechanik, nástrojař, navíječ, frézař, soustružník a zámečník, nejvíce zde bylo 22 zámečníků n. p. Instalační závody. V září 1952 přibyl další obor kuchařský a jednoletý obor cukrářů.
Bývalá budova Pustkovy továrny sloužila frenštátské Základní odborné škole, záhy přejmenované na Učňovskou školu, více jak dvě desetiletí. Až v roce 1972 byla zahájena výstavba moderní účelové školní budovy. Teprve tento areál znamenal pro školu tolik potřebné pevné zakotvení, s nímž zřejmě delší dobu nebude moci pohnout žádná reorganizace či optimalizace.